Stříbrný zvonek Vlašského dvora

„Kutná Hora v době svého největšího rozkvětu lákala krále Václava II., který sem často přijížděl mezi horníky a natož ještě v době, kdy si na stráni nad potokem nechal vybudovat své sídlo, Vlašský dvůr. Právě zde byla roku 1300 zřízena královská mincovna a do města byli povoláni zkušení mistři z Florencie, aby z místního stříbra razili mince. Pod královskými komnatami pracovaly jejich dílny a na opačné straně sídla byla za těžkými dveřmi uzamčena královská pokladnice plná prutů čistého kovu, grošů a důležitých dokumentů.

Jednoho dne však ze skrýše zmizelo nejen velké množství stříbra, ale i cenné plány dolů. Zloděje se nepodařilo vypátrat, a tak byly dveře znovu zabezpečeny a nad vchod vytesáno varování „Noli me tangere“, neboli „Nedotýkej se mě“. Místo uklidnění ale přišlo obviňování. Kutnohorští horníci vinili z krádeže Italy, zatímco Vlaši tvrdili, že pravými viníky jsou Češi. Spor nakonec přerostl v krvavý útok: rozzuření horníci vtrhli do Vlašského dvora a dříve, než mohl kdokoliv zasáhnout, pobili všechny italské mincíře.

Následující noci se nad dvorem prý rozezněl jemný, ale teskný zvuk stříbrného zvonku z věže a dvorem se neslo skučení větru, které lidé považovali za hlasy zabitých Vlašů, hledajících ztracené poklady. Když později Kutná Hora přišla o své stříbrné bohatství a mincovna byla přesunuta do Prahy, Vlašský dvůr zpustl. Ale i v prázdném tichu prý v noci zněl zvonek dál. Až při obnově dvora koncem 19. století se ztratil. Byl však znovu nalezen a ještě na začátku 20. století se jeho jemný hlas ozýval ve Vlašském dvoře vždy v poledne.“