„Na místě dnešního prostranství zvaného Na svatém Janě kdysi stával kostel zasvěcený Janu Křtiteli a u něj malý templářský klášter obklopený hřbitovem. Mniši zde prý vybudovali rozsáhlé podzemní chodby, které sloužily jako úkryt i jako místo, kde ukryl řád své bohatství.
Když do Kutné Hory dorazilo Žižkovo vojsko, Templáři se stáhli do podzemí a doufali, že bouřlivé časy brzy pominou. Husité mezitím v prázdném kostele sloužili své bohoslužby. Jenže sotva z města odtáhli, dorazila císařská vojska Zikmunda Lucemburského. Aby Kutnou Horu potrestal za její podporu Žižkovi, nechal ji zapálit ze všech stran. Většina domů lehla popelem, ale kostel Jana Křtitele zůstal neporušený. Když do něj císařští vojáci vstoupili, náhodou objevili vstup do podzemí a z hlubin zaslechli zpěv. Domnívali se, že narazili na ukryté husity, a proto všechny východy zahradili a kostel zapálili. Oheň tentokrát stavbu zničil až do základů a ukrytí mniši v chodbách zahynuli v kouři. Pozdější hledači pokladů našli jen jejich mrtvá těla.
Po kostele i klášteru dnes nezůstala ani stopa, jen název místa připomíná dávnou tragédii. Lidé z okolí dlouho tvrdili, že o půlnoci je z podzemí slyšet tichý zpěv žalmů a po někdejším hřbitově bloudí přízraky templářů, kteří prý nemilosrdně napadají každého živého, kdo se jim připlete do cesty.“